2015/08 Indonésie - Kuta

18.8.

V Denpasar hned u letiště jsem potkal 3 zoufalé Kanaďany. A protože si z Tokia stále pamatuji, jaké to je, když bankomat zatvrzele odmítá vydat jakoukoliv hotovost, nabídl jsem jim, ať se ke mě připojí, než se jim povede problém s penězi vyřešit. Nemít ani na láhev vody je po letu bez občerstvení v takovém horku nezáviděníhodná situace. Cestou jsme zjistili, že jsme podobná krevní skupina, máme na následujících několik dnů stejné plány, tak jsme se dali dohromady. Snažil jsem se uplatnit čerstvé nabyté zkušenosti o smlouvání a najít pro nás optimální ubytování. Bylo to mnohem těžší než na Filipínách, ale podařilo se. Kluci se do výběru prakticky nezapojovali. Jak se později ukázalo, hlavním důvodem byla otrava jídlem, kterou si všichni s sebou přivezli. Kluci se s ničím netajili, takže vím, že rekordem bylo 31 návštěv záchodu za den :-)

Zatímco všichni 3 spali, udělal jsem si poznávací procházku po Kuta a závěr je jednoznačný. Kuta se mi vůbec nelíbí. Z Filipín jsem byl zvyklý na časté nabídky taxi nebo trojkolky. Tady mi ale dotěrně každých pár metrů nabízí taxi, ojek, ubytování, masáž a snažili se mi prodat i luk a šípy... Připadám si tady jako jako chodící peněženka, nic jiného tady pro většinu domácích nepředstavuji. Nemůžu to vztáhnout plošně na všechny obyvatele Kuty, to by nebylo fér, ale spousta z nich nejsou nic jiného než vlezlý a drzý ignoranti.

Hlavní důvody, proč vůbec být v Kuta jsou ale jiné. Pokud pominu válení se na pláži a vysedávání v předražených restauracích (tohle naštěstí nelákalo nikoho z nás), zbýval nám surf nebo večerní párty. A protože kluci byli stále přichcíplý a mě čím dál tím víc bolelo v krku, místo večerů ve Skygarden jsme si akorát zahráli beerpong, než jsme ulehli k minimálně 10-hodinovému spánku... Surfování byla sranda. Tedy ne, že by to bylo tak jednoduché, ale zábavné rozhodně ano. První den jsme na surfu s Laurence vydrželi 5 nebo 6 hodin a večer si připadali, jako by nám měly upadnout ruce v ramenou. Po úvodním šoku si ale člověk na novou zátěž zvykl a na velkém prkně a dobrých vlnách to už šlo. Když ale přišla přišla větší vlna než obvykle, pozorovateli se obvykle nabízel pohled na semleté surfaře a prkna vyskakující ze zpěněné vody. Když to takhle jednou semlelo mě, jakmile jsem se vynořil, přistálo mi vlastní prkno na hlavě a ploutví na krku. Kdybych to nezažil, nevěřím. Nebezpečný sport :-) Ještě, že prkna pro začátečníky mají ploutve z měkkého plastu.

Ceny jsou na samostatnou kapitolu. Přirážka za dražší bílou kůži mě už nepřekvapuje, někde prostě musím (i oficiálně) zaplatit např. o 50% víc než místní. Na Bali to ale má jiné měřítko. Nikde jinde na mě lidi nezkoušeli přirážku 1500%. Chudáci cizinci, kteří se chytí. I smlouvání je tady jiné. S někým se o ceně jednat dá, ale když jsem první den surfování hledal slušnou půjčovnu, narážel jsem stále na borce, kteří za 3 prkna chtěli minimálně 600 k IDR a jakékoliv další smlouvání odmítali. Raději o obchod přišli, pravděpodobně s vědomím, že dřív nebo později se nějaký turista chytí. Přitom jsme později 3 stejná prkna bez problémů půjčili za 150 k IDR...

V sobotu večer jsem se konečně dostal k zašifrování telefonu. Nechci přece podceňovat bezpečnost. V průběhu procesu mi můj milý Sony ale ohlásil, že došlo k chybě a telefon uvedl do továrního nastavení. Smazal data i z karty, které se šifrování vůbec netýkalo... Naštěstí jsem měl zálohu fotek cca 3 dny starou, takže jsem toho tolik neztratil, přišel jsem ale o všechny texty na blog, který budu muset dlouze dopisovat :-/ Proč jsem předem neudělal kompletní zálohu? Snad mi už neměkne mozek.

Následující den se mi povedl další husarský kousek. Vyrazil jsem na pláž naboso. Je to prý i zdravé, ne? Pod rozpáleným sluncem byl chodník pěkně horký, ale až když jsem dorazil na pláž jsem zjistil, že jsem si udělal popáleniny / puchýře na chodidlech. Je na čase začít opět myslet!

Nechci, aby to vyznělo příliš pesimisticky. I přes všechny ty nedokonalosti pořád přece jen čas měřím pohledem na slunce :-)

Navzdory zklamání z Kuty a nemizející bolení v krku jsem se rozhodl. Pojedu na Gili. Sice je to další bublina pro turisty, ale když už tady jsem... Jestli se mi tam nebude líbit, aspoň si tady budu moct pořádně postěžovat :-)

Předevčírem jsem na stránkách Kooperativy vyplnil hlášení škody ze Sabang, celková škoda na zavazadlech mnou odhadnutá je cca 4500 CZK. Druhý den mi přišel mail, že škoda je zlikvidována a posílají mi na účet něco přes 10000. Nedalo mi to a napsal jsem zpátky, jestli neudělala likvidátorka chybu. Pravděpodobně jsem první člověk, kdo reklamuje vysoké pojistné plnění. Prý je ale všechno v pořádku a díky pojištění na novou cenu si mám peníze nechat. Co se dá dělat :-)